Pojďme se seznámit .. 

Ing. Kristýna Pospíšilová

V dětství mě bavilo skautování, které postupem času přešlo v turistiku a tramping. Příroda mě k sobě stále táhla a tak jsem v patnácti nastoupila na střední lesnickou školu v Hranicích. Při škole jsem absolvovala z prvních kurzů Lesní pedagogiky a získala první certifikát. Později jsem studovala obor Lesnictví a poté Lesní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a během tohoto studia jsem si udělala navazující kurz lesní pedagogiky. Tenkrát jsem měla velké plány, proto jsem si udělala spoustu dalších kurzů. 

Už během studií na VŠ jsem začala lektorovat u Lesů hl. města Prahy ekologické výukové programy s prvky lesní pedagogiky. Byla to skvělá životní zkušenost, přes čtyři roky lektorování. Ráda na tohle období vzpomínám a odnesla jsem si z něj cenné zkušenosti.
Ke konci mého studia vznikl v areálu univerzity Dětský koutek Poníček. Přihlásila jsem se tam jako lektorka environmentálního kroužku a poslední rok studií tam docházela každý týden.

Jenže potom se mi život zamotal (v dobrém smyslu), hned po škole jsem šla na mateřskou a měla jsem plán začít pracovat na sebe v oblasti ekologických výukových programů a lesní pedagogiky. Založila jsem tenkrát projekt Ekologická výchova v Prostějově a okolí, ale chybělo mi sebevědomí, neměla dostatek hlídání a ani jsem neměla dostatek financí na výbavu do začátku. Později přišla nabídka prvního zaměstnání u Lesů ČR, psal se rok 2017 a pro děti jsem už měla školku, tak jsem do toho šla.

Nejdříve jsem dělala adjunkta, to byla práce hodně v terénu, později jsem přešla na kancelářskou práci, možná bych tam byla dodnes, ale bohužel nám zrušili lesní správu v Prostějově a musela jsem začít dojíždět, to jsem vydržela 1,5 roku. Děti jsem měla pořád malé, začala jim pomalu škola a bylo více povinností. Během práce u Lesů Čr jsem měla možnost dělat i lesní pedagogiku.U Lesů ČR jsem strávila krásné 4 roky a 4 měsíce a odešla jsem, za prací v místě bydliště.

Popravdě, chtěla jsem se vrátit k lektorování EVP a lesní pedagogice a to se mi také podařilo. Přijali mě do Ekocentra Iris v Prostějově. Strávila jsem tam skvělý rok plný ekologických výukových programů a různých akcí pro veřejnost. Byla to práce co mě naplňovala, ale výplata byla zkrátka malá a peníze pro mě byly hodně důležité. V té době už jsem žila sama a živila své děti sama, tak jsem hledala práci znovu a zadařilo se.

Prošla jsem výběrovým řízením na vodárně a nastoupila jako Specialista technicko provozní činnosti. Proškolila jsem se mnoha školeními, abych tuto práci mohla dělat a je to práce kancelářská a odborná. Práce na vodárně byla dar z nebes, skvělý kolektiv, výplata, která nás uživí, bezva benefity, opravdu nic, co by mi chybělo. Jen to zkrátka nemá spojitost s přírodou, vzděláváním o přírodě..
 
V minulosti jsem chodila na zkušenou do včel a bavilo mě to. Proto jsem se na jaře r. 2024 pustila do včelaření,  získala jsem minigrant Veolie do začátku, nakoupila díky němu spoustu potřebného vybavení. Včeličky se začaly rozrůstat a mého přítele Toma to chytlo také,  takže nevčelařím sama:-)  S Tomem jsme se už zúčastnili několika kurzů a včelařských přednášek a snažíme se neustále vzdělávat. Včelaření mi na čas zdánlivě dodalo to, co mi chybělo. V hlavě mi pořád vyskakovala myšlenka na vlastní projekt, zpočátku jsem tu myšlenku zaháněla, ale život je krátký a nerada bych na jeho konci litovala, že jsem to nezkusila.

A tak vznikla "Příroda pod lupou" :-).