Pojďme se seznámit .. 

Ing. Kristýna Pospíšilová

Miluju les, odjakživa.

Narodila jsem se v r. 1988 a už v dětství jsem měla spoustu zájmů. Nejvíce mě bavilo skautování, které postupem času přešlo v tremping. Příroda mě k sobě táhla a tak jsem v patnácti nastoupila na střední lesnickou školu v Hranicích. Při škole jsem absolvovala z prvních kurzů Lesní pedagogiky a získala certifikát. Později jsem studovala obor Lesnictví a poté Lesní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a během tohoto studia jsem si udělala navazující kurz lesní pedagogiky. Tehdy jsem byla hodně aktivní a udělala si spoustu dalších kurzů. 

Už během studií jsem začala lektorovat u Lesů hl. města Prahy ekologické výukové programy s prvky lesní pedagogiky. Byla to skvělá životní zkušenost, čtyři roky lektorování. Také v té době vznikl Dětský koutek Poníček v areálu univerzity. Přihlásila jsem se tam jako lektorka environmentálního kroužku a poslední rok studií tam docházela každý týden.

Jenže potom se mi život zamotal (v dobrém smyslu), hned po škole se mi narodili dva kloučci a já měla spoustu plánů a elánu, už na mateřské jsem chtěla dělat ekologickou výchovu. Založila jsem tenkrát projekt Ekologická výchova v Prostějově a okolí, ale tehdy jsem neměla dostatek hlídání, možná mi i trochu chyběla odvaha vytrvat. Potom přišla nabídka prvního zaměstnání u Lesů ČR, psal se rok 2017 a pro děti jsem už měla školku, tak jsem do toho šla.

Nejdříve jsem dělala adjunkta, to byla práce hodně v terénu, později jsem přešla na kancelářskou práci, možná bych tam byla dodnes, ale bohužel nám zrušili lesní správu v Prostějově a musela jsem začít dojíždět, to jsem vydržela 1,5 roku. Děti jsem měla pořád malé, začala jim pomalu škola a bylo více povinností.  Během práce u Lesů Čr jsem měla možnost dělat i lesní pedagogiku, což mi vždycky připomnělo to, co mě nejvíc baví! U Lesů ČR jsem strávila krásné 4 roky a 4 měsíce a dodnes na to ráda vzpomínám.

Moji kluci však chtěli, ať si najdu práci v Prostějově, ať můžou chodit z družiny dříve a mám na ně více času. Popravdě, chtěla jsem se vrátit k lektorování EVP a lesní pedagogice a to se mi také podařilo. Přijali mě do Ekocentra Iris v Prostějově. Strávila jsem tam skvělý rok plný ekologických výukových programů a různých akcí pro veřejnost. Byla to práce co mě bavila moc, ale výplata byla zkrátka malá a peníze pro mě byly také důležité. V té době už jsem žila sama a živila své děti sama, tak jsem hledala práci znovu a zadařilo se.

Prošla jsem výběrovým řízením na vodárně a nastoupila jako Specialista technicko provozní činnosti. Proškolila jsem se mnoha školeními, abych tuto práci mohla dělat a je to práce kancelářská a odborná. Práce na vodárně byla dar z nebes, skvělý kolektiv, výplata, která nás uživí, bezva benefity, opravdu nic, co by mi chybělo.... Ale přece jen něco... Příroda. Proto jsem se na jaře r. 2024 pustila do včelaření,  získala jsem minigrant Veolie do začátku, nakoupila díky němu spoustu potřebného vybavení. Včeličky se začaly rozrůstat a mého přítele Toma to chytlo také,  takže nevčelařím sama:-)  S Tomem jsme se už zúčastnili několika kurzů a včelařských přednášek a snažíme se neustále vzdělávat. Včelaření mi na čas zdánlivě dodalo to, co mi chybělo. Ale pořád to nebylo "ono". 

A tak vznikla "Příroda pod lupou" a jsem zase zpět u toho co miluju! :-)